Jak (ne)fotit jídlo

Každý kdo má rád dobré jídlo a pití si určitě už nějaké fotky jídla dělal. Ať už šlo o vlastní vzpomínku, sdílení s přáteli, nebo na svůj blog. Musíte ovšem vědět, jak na to. Pokud se budete držet následujících doporučení, budete mít fotky nad kterými by slintali i Pavlovovi psi.

Světlo

Fotku dělá v první řadě dobré světlo. Jak ho ale dosáhnout, když není po ruce ateliér? Denní světlo, je vůbec nejpřirozenějším zdrojem světla. Lepší než ostré denní slunce, je fotit u okna směrovaného na sever. Jídlu vždy pomůže protisvětlo a stinné části stačí jen odrazit třeba kusem bílého papíru. Vyšší level je použití zrcátek nebo zmačkané alu fólie. Svěžest a chuť se zakousnout dodávají hlavně lesky. V tom právě pomůže protisvětlo a další drobné odlesky vytvořené zrcátky.

Technika

V zásadě je jedno zda se fotí mobilem, nebo profi zrcadlovkou za statisíce. Tedy pokud nemá být výsledek určen pro tisk nebo reklamu. Podstata tkví v náladě, která se podaří zachytit. Stejně jako u portrétů, nebo architektury jsou vhodné a méně vhodné objektivy. Jídlu sluší delší ohniska (teleobjektivy). Umí krásně zhustit prostor a vypíchnout podstatný detail. Zároveň vytvoří příjemný bokeh ( to je ta rozmazaná část před a za ostrým bodem). Nic se nemá přehánět, proto ani při volbě vhodného výřezu nebude fungovat příliš velký detail, nebo naopak celek. Důležitá je rovnováha.

Clonu a čas není ze začátku nutné příliš řešit. Automat to zvládne také. Stačí si pamatovat, že stejně jako u portrétů, jídlu sedí nižší clony.

Kompozice

Už staří Řekové dobře věděli, že umístit hlavní moment obrazu na střed nebude to pravé ořechové. Nejjednodušším způsobem jak najít zlatý řez v hledáčku, je rozdělit si plochu na třetiny pomocí 2 horizontálních a dvou vertikálních na sobě kolmých úseček. V průsečících nám vznikne zlatý řez. Není to sice matematicky přesné, ale jako jednoduchá pomůcka poslouží dobře. Stačí pak umístit do těchto bodů hlavní a nejzajímavější část jídla, na kterou mají oči zaměřit pozornost jako první. Fotit se dá shora, z velmi nízkého pohledu, nebo přirozeně z úrovně očí. Vše je o fantazii a zde se možnosti nekladou.

Méně je více

Zlaté pravidlo, které funguje téměř vždy. Není potřeba mít na talíři porci jako pro hladového dřevorubce. Bohatě postačí velikost dezertního talíře a trocha fantazie při stylingu. Když to charakter pokrmu dovoluje, je lepší stavět kompozici do výšky. Tím nám vynikne plasticita, která se po té rozehraje použitým charakterem světla. Polévky a jiné pokrmy bez znatelné struktury je lepší fotit shora, ale není to nutně pravidlem.

Setkávám se často s otázkami čím vším jídlo potírám a zda je pak vůbec k jídlu. V běžné praxi stačí jen miska s vodou a štěteček. Ten pomůže obnovit lesky a šťavnatost připraveného jídla. Dobré je se vyhnout focení ještě horkého masa a omáček. Při chladnutí během focení dochází k vysušení a tvorbě škraloupu zejména na hustých omáčkách.

Není tedy nutné stříkat bylinky a zeleninu lakem na vlasy, rosit a potírat maso glycerinem. Běžná voda s trochou oleje udělá stejnou službu.

Článek je opravdu základním úvodem do problematiky. Rozepisovat se do dalších detailů a výjimek z pravidla by vydalo na knihu. Přeji spoustu nápadů v kuchyni a dobré světlo ;)

Recent Posts
Archive
Search By Tags
Follow Us
  • Facebook Basic Square
  • Google+ Basic Square